Páté kolo regionálního turnaje v rybolovu 2012-Jimramov-Nový

                                               Tak jsme se konečně dočkali…. Po dvouměsíčním půstu konečně před vraty zabrzdil Olinův monopost. Do jeho útrob nalodil nedočkavé kohouty i s jejich nezbytnou bagáží a vyvezl vstříc dalšímu dobrodružství. Plni očekávání, ale i obav z potemnělé oblohy, která nevěstila nic dobrého, jsme nabrali směr Vysočina

.                                                                  Cesta probíhala celkem klidně, jen těsně před cílem jsme dostihli stříbrnou fabii (možná to byla octavia) se zeleným znakem na zdi (nějaká větev, nevím, ale nějaká rostlina to byla), která nehodlala překročit vyšší rychlost než 50. Náš tip byl jasný. Auto bez řidiče (žena za volantem), v nejhorším případě blondýna. Olin dlouho odolával, ale pak se v něm ale probudila závodnická krev, podřadil, koně pod kapotou se vzepjali a stříbrná brzda zmizela daleko v prachu za naší zádí. Zpomalily nás až jimramovské kočičí hlavy. To už jsme ale byli myšlenkami v cíli, každý znal cestu , všichni chytřejší než GP-eska. Zastavil nás až zátaras se zákazem vjezdu.  I to nechalo našeho pilota chladným a bez hnutí brvy se vrátil zpět na hlavní silnici. Krve by se v nás nedořezal, stříbrný messerschmitt byl zpět a očividně mířil ke stejnému cíli. Mohlo mě to napadnout. Od větve k lilii je jen kousek. Samé problémy.                       

                                        Rudá střela zastavila na louce u rybníka a už se k nám hrnuli staří kamarádi. V pozadí se nás usmíval-ČERT. Po vřelém uvítání jsem si šel prohlédnout naše dnešní působiště. Daleko jsem ale nedošel. U rožně s naloženou krkovicí (možná to byla kýta) se dohadovali jimramovští ve stylu Pat a Mat, kdo vlastě gril vyřadil z provozu. Nevím, jak se nakonec dohodli, ale gril fungoval. A znamenitě. Po vylosování a zaujmutí bojového postavení se ozvala střelba od vůdcovského stanu a hon na šupináče začal. Marně, měli nás totálně na háku. Svatý Petr sice nedovolil, aby jeho chráněnci zmokli, ale šupinou, šupinou na nás šetřil. Náš tajný trumf Olda si dokonce rozhodl ztížit lov tím, že policajta hrdě zavěsil až za pípák, ale byl tvrdě usměrněn. Škoda, že nemám možnost sledovat i další týmy v akci, ale nakonec je to možná dobře. Ten náš bohatě stačí. U sousedů zdolali štičku padesátšestku, naproti snad candáta, ale kapr, kapr ten spal. A tak se stalo to, co se stát muselo. Pánové kolegové dostali roupy. Postupně se vytráceli, až jsme s Oldou nakonec zůstali u prutů osamoceni. Zatímco kolegové holdovali čertovskému nápoji a jiným pochutinám, podařilo se mi zdolat krásně vysokého a vybarveného šupináče. Alespoň jsem vytáhl rybu, byť moje úlovková listina zela prázdnotou. Prut totiž nebyl můj. Majitel sice od stánku uháněl, že by i Bolt pobledl, ale marně, byl jsem rychlejší. Dokonce i náš spící sudí se probudil, snad dusotem sprintera. Poté se opět odebral do říše snů a kdyby Zdeněk nestřílel konec závodu, možná tam spí dodnes. O výsledcích se zde zmiňovat nebudu, snad jen že o největší rybu se muselo házet korunou. Kapr versus štika. Štika nakonec vyhrála. Ještě nesmím zapomenout na to, jak jsem byl svědkem přípravy jimramovského drinku. Podívaná a alchymie. Však jim byl také nakonec předán jejich oficiální maskot-čert, jak jinak. Čertům se závod organizačně povedl, Zdeněk není žádný ořezávátko. Snad jen ty ryby, ty ryby. Ale s tím ani pekelník nic nezmůže. Čerti, dlouho budeme vzpomínat.

Tak pánové. Druhý ročník se nám nenávratně blíží ke svému konci. Ještě poslední závod u nás a je po všem.   Přiznejme si, uteklo to jako voda. Zrno se oddělilo od plev, ti nej… zůstali. Dnes znám díky těmto setkáním prima kluky a kamarády ze všech koutů našeho regionu a všem jim tímto děkuju za jejich účast v kolech předchozích a doufám i budoucích. Děkuju Jardové, Mírové, Lubošové, Zdeňku, Miloši, Vlastíku, Maxi, Štěpáne a všem dalším, kteří s námi kdy u vody poseděli. Bylo, je a bude mi potěšením se s Vámi všemi opět setkat. Třebováky záměrně vynechávám, to je moje jistota. No, zamáčkněme slzu v oku a 22. září všichni směr Pařezák.

Pár mých foteček zde.  Další až dodá náš dvorní fotograf.

Nebo na stránkách kolegů Jimramov, Litomyšl, nebo zde.

Výsledky