3. kolo Regionálního turnaje v rybolovu, tentokrát v Poličce na rybníku Nový

                        Dějištěm 3. kola regionálního turnaje v rybolovu 2012 se stal rybník Nový, který obhospodařuje Rybářského sdružení Vysočina.  Závod probíhal nejen pod jeho záštitou ale i pod patronátem města Poličky, což je velice potěšující pro organizátory turnaje, protože jen nad slunce jasné, že se tak turnaj dostává do podvědomí širší veřejnosti a to je jenom dobře.  Samotný rybníček se nachází asi 3 km od Poličky v katastru obce Modřec. Rybníček sice není moc velký, ale za to se nachází v nádherném prostředí. Ze dvou stran ho svírají lesní porosty, z další strany je břeh porostlý vrbami, olšinami a kdoví čím ještě, až oko milovníka přírody a rybáře zaplesá. Pouze jeden břeh je téměř holý a ten se nám stal osudným.                                           Když se ráno slunce vyhouplo nad stromy nemilosrdně nás zasypávalo palčivými paprsky až do odpoledních hodin. Ani slunečníky moc nepomáhali, ani precizně dodržovaný pitný režim nebyl moc platný. Sahara, peklo, výheň… Ještě bych se vrátil k nejasnostem okolo losování. Hlavní vinu asi neseme my, protože jsme zkrátka dorazily pozdě, tak losování proběhlo bez nás, což je myslím naprosto v pořádku.  Zaslechl jsem i připomínky, že vše neproběhlo úplně košer, ale já si myslím, že něco takového by si snad kluci asi ani nedovolili, protože by je to za prvé ani nemohlo moc těšit a za druhé jsem se konečně měl možnost s některými z nich blíže seznámit a za sebe můžu říct, že jsem z nich měl velmi dobrý pocit. Hlavně ze seznámení s Vlastimilem jsem měl radost, protože jsem měl tak trošku pocit, že mé hodnocení 1. kola na Mendryce jim asi moc nesedlo. I další domácí vytrvalci nezůstalo pozadu. Mirek Moravec, dále začínající šéf na grilu, který se za své výtvory jistě nemusel stydět, známá postavička Gazda a jeho páchnoucí zdechlina kapra a nesmím zapomenout na sličnou obsluhu občerstvovací základny, hlavně na Berušku, ale mám to od kapitána týmu zakázané, má strach. Ženatý je teprve krátce. Časem prozře a pochopí.                                                                                                                      Samotný závod odstartoval snad kravský zvon a vše nezačalo špatně. Po chvíli zabral pěkný kapřík na Mílův spláveček , radost byla veliká a nám se v hlavách začali množit vzpomínky na lanškrounské vítězství. Jak bláhoví jsme byli. Byl to poslední kapřík, který se nám houpal na háčku a ani Petrovi 3 plotičky candátovky nás nezachránily od krásné sedmičky. Byli jsme odsouzeni k usmažení a rozpuštění v poličské výhni, bez dalších úlovků. Celkově se ulovilo 811 ryb, ale pouze 48 kaprů!!! Zbytek plotice(spíš plotičky), lín, několik perlínků a candátků. Tady bych chtěl apelovat na hlavního organizátora turnaje aby do pravidel zavedl, aby se jakékoliv ryby, to znamená i ty, které jsou uvedené jako bodované, do velikosti řekněme 10-15 cm neměřily, ale co nejrychleji vrátily zpět do rodného živlu, protože konkrétně candát je ryba velice choulostivá na dotyk s lidskou rukou a jakoukoliv manipulaci a pár bodíku za uhynulý klenot našich vod určitě nestojí. Chlapi, jsme přeci sportovní rybáři a přírodu máme rádi, tak dejme možnost zubatcovi dorůst. Třeba konkrétně Vám udělá radost za několik let. Já myslím, že to za to stojí, ne?                                                                                                                                                                                      Celkově nakonec zvítězili domácí, před Mivardi týmem z Lanškrouna, čerty B z Jimramova (čerti A se také ukázali, ale zajímala je spíš napájecí základna než rybolov. Tedy až na Zdeňka. Možná jim křivdím, ale myslím, že ne.). Na čtvrtém místě sousedé z Litomyšle, pátí vysokomýtští lovci, šestí kamarádi ze Svitav a šťastnou sedmičku jsme obsadily my. Pro nás byl závěrečný zvon spíš vykoupením, než smutným ukončením. Nevadí, ve Svitavách uvidíme, jestli nám bude někdo koukat na záda. Ještě bych měl zmínit závěrečnou tečku za závodem, o kterou se postaral jimramovský Dan Škorpík nádherným šupináčem 72 cm dlouhým. Gratulace letí na Vysočinu. První 3 týmy byly oceněny poháry, nejúspěšnějším lovcem se stal Míra Hlásenský z Poličky, nejvíce ryb nachytal taktéž domácí borec Míra Moravec a největší rybu již zmiňovaný Daniel Škorpík z Jimramova. Další týmy obdržely věcné  ceny a diplom na památku. Nás potěšily čepice s poličským emblémem a hlavně basička géčka.

                               Na závěr jsme ještě notnou chvilku poseděli, tedy hlavně my, torzo poličského týmu, kompletní Lanškroun a sosáci z Litomyšle nemohli chybět. Škoda, že se nezdrželi kluci z Vysokého Mýta a Svitav, soutěžíme třetí závod a ještě se ani pořádně neznáme, snad někdy příště. Kluci poličský vše zvládli dle mého na výbornou, a menší zádrhely jistě každý rád odpustí, to se může stát každému. Takže pánové v sobotu ve Svitavách nashle. Údajně budou přítomni novináři a TV, takže oholit, navonět ...

                                                    FOTOGALERIE

               VÝSLEDKY A PĚKNÉ FOTOGRAFIE NA STRÁNKÁCH RS VYSOČINA