Dvojky přinesly kohoutovi štěstí

                            Druhé kolo prestižního regionálního turnaje v rybolovu bylo naplánováno na sobotu 2. června na rybníku Krátký, v Lanškrouně Na závod jsme odjížděli ve stejné sestavě, jako v kole minulém s jasně vytýčeným cílem, neobsadit čelně zadní pozici. Do Lanškrouna se zřejmě těšil i náš šofér Olin, protože zatáčky řezal s bravurou a rychlostí, že by i Fitipaldi bledl závistí. My jsme postupně bledli také a zsinalí a propocení jsme se v Lanškrouně  vypotáceli z Oldova monopostu.

                         Ještě že kluci lanškrounští okoukali zahajovací ceremoniál z Litomyšle. Panáček nás postavil na nohy a vrátil zpět do reality. Koláčky také přišly vhod. Výborná tradice. Jen uvítací komisař Jirka Ficner měl těžší nohy. Přeci jenom, družstev je sedm. Ale přežil. Lanškrounští rybáři mají u Krátkého rybníka vybudované pěkné zázemí. Zděná budova se vším potřebným, kryté venkovní posezení, nádhera. Na zahřátí a probuzení byla připravena ranní, vlastně půlnoční polévka a na obě prodejkyně byl také optimističtější pohled než na rybochtivé zástupce silnějšího pohlaví. I ostatní družstva dorazila v téměř nezměněné sestavě, pouze z Jimramova se objevily zcela nové tváře, mají sestavené týmy dva. Nebo možná Štěpán nepřežil tu žlutou limonádu, co se sní nechal zvěčnit na nedávných jimramovský závodech. Uvidíme příští kolo. Kapitáni týmu se konečně odebrali do útrob lanškrounské bašty, aby vylosovali svým svěřencům lovné úseky. Jarda Paclík měl přísně zakázáno vylosovat červenou barvu, jinak by si asi zaplaval. Měl štěstí, úseky byli značené jiným způsobem. Vylosoval nám sektor A1, nejblíž hrázi rybníka.  Čepice Mivardi skřípaly zuby, protože v pátek poctivě trénovaly a a moc dobře věděli, kde si díky dlouhodobým povětrnostním podmínkám velká část rybí obsádky nachází.

                         Společně z úvodní sirénou začaly na vodní hladinu dopadat splávky krmítka a kila rybích dobrot. Všechno většinou marné. Tedy až na jednoho, který se usadil až v těsné blízkosti hráze. Po pár minutách se ozval tón jeho hlásiče a ranní opar nad rybníkem prořízlo kvílení brzdy navijáku. První kapřík patřil nám. Vzápětí Míla odpověděl  svým kapříkem.  Ale to bylo od  Třebováků na dlouhou dobu vše. Tedy zas až na jednoho. V Pavlově lovišti se rozpoutalo peklo a kapřík za kapříkem se houpal v podběráku. Od vedle lovících kolegů z Litomyšle začali na Pavkovu hlavu hlasité poznámky a dokonce jsem zaslechl něco o rozvázání veškerých přátelských vztahů. Pavka ale dál pokračoval ve své těžbě udicí. Sousedé střídavě bledli a rudli. Ani se nedivím, protože ani špička mého feederu se neráčila signalizovat záběr.  Nebyl jsem sám, kdo do vody koukal jak bacil do lékárny. Měli jsme ale svého Pavku, ostatní ne. Už po prvním poločase jsme měli velkou naději na celkové dobré umístění. Přestávku zpestřily grilované klobásky a sekané bifteky. Do druhého kola se Pavel vrátil v nezměněné fazóně a chytal jak o život. Jeho 17 kaprů a 722 bodů nám bohatě stačilo na celkově první místo v závodu, zvlášť když bodíky přidal i cejnobijec Petr a Míla také nezaostal. I sousedé se dočkali, měli na svém kontě dva pěkné amury a i kapřík se nakonec nechal přemluvit. Za zmínku určitě stojí nádherný kapr 78 cm, ulovený na feeder domácích borců. Škoda že nepřišel na Pavkovu udici, ale to už by asi vedle lovící kolegové omdleli. Vyhlášení vítězů bylo už jen zlatou tečkou za vydařeným závodem. Děkujeme Pavle Hickle. Třebovský kohout konečně zakokrhal a ukázal svojí sílu. Kéž by vydržela i do ostatních kol.

                     Poděkování patří i organizátorům 2. kola Regionálního závodu v rybolovu a můj speciální dík na hlavu hospodáře Pepy Fuchse za kapří delikatesu, kterou nám na závěr připravil. Kluci lanškrounští, nezklamali jste. RV