Je to záhada, nad kterou žena může jen kroutit hlavou: co probůh žene chlapa, aby dobrovolně vstal ve tři ráno, popadl pruty a vyrazil do deště sednout si na břeh rybníka?
Neexistuje žádný český televizní pořad o vyšívání, batice a dalších ručních pracích, zumbě, umění vykládat karty či třeba o kursech malování. Ženské koníčky jako by pro svět televize neexistovaly. Zato jsou hned dva pořady o rybách. Po Jakubu Vágnerovi, z něhož se už stala národní celebrita jen díky chytání ryb a jehož tvář shlíží momentálně z mnoha billboardů podél silnic, vtrhl na české obrazovky další slavný rybář, herec Rudolf Hrušínský. A to se ještě na kanálech kabelových televizí dají naladit zahraniční rybářské pořady.
Statistika Českého rybářského svazu říká, že jen za posledních pět let bylo u nás vyloveno 12 miliónů 447 tisíc a 733 kusů ryb. To je nepředstavitelné číslo. Dokonce existují i dětské rybářské tábory (poměr dívek a chlapců: 1 ku 15).
Čím to, že zrovna svět ryb muže tak fascinuje? Zvlášť, když řada z nich jsou takzvaní sportovní rybáři, tedy ti, kteří svůj úlovek nenesou jako trofej smažit domů na pánev, ale vrátí rybu zpět do vody. Proč to ty muže tak baví?
„Ježišmarjá, co je to za otázku?! Protože tam nejsou ženský, přece!“ zareagoval okamžitě přerovský rybář Ladislav Mikša. Pak se však zamyslel víc, a vyjmenoval všechny své soukromé důvody, proč ho to už dvacet let tolik táhne k vodě: