RYBÍ PÁSMA
V druhé polovině minulého století významný český přírodovědec a ichtyolog A. Frič rozdělil vodní toky na čtyři pásma, charakteristická výskytem určitého druhu ryb. Pramenné části toku ve vyšších polohách označil jako pstruhová pásma., níže položená, s klidnějším tokem jako lipanová, dále pak mezi podhůřím a nížinou určil jako pásma parmová a posléze nejníže tekoucí řeky jako cejnová.
PSTRUHOVÉ PÁSMO
Tímto pásmem nazýváme horní toky potoků. Na počátku každé tekoucí vody je pramen se svou chladnou, čirou, rychle proudící vodou, bohatou na kyslík. Voda je poměrně chudá na živiny. Rybí potrava se skládá z živočichů žijících ve vodě a z padajícího hmyzu. Protože horní toky vod jsou poměrně chudé na potravu, nedosahují ryby v těchto podmínkách velké velikosti.
Kromě pstruha potočního, nacházejí se tu siven americký a pstruh duhový. Vedle nich střevle, mřenka, vranka a mihule potoční.
Znaky pstruhového pásma:
Studená, čirá a rychle tekoucí voda s téměř 100% průhledností a vysokým obsahem kyslíku. Spíše mělká a velmi chudá na potravu rostliny. Dno kamenité až štěrkovité, pouze v klidných zátokách vlivem naplaveného písku také písčité. Teplota vody mezi 4-15 °C.
LIPANOVÉ PÁSMO
Je to potok, který získal rozšířením a hlubším korytem již zřetelnější charakter toku. Spád a proudění se zřetelně zmenšily, takže v létě se voda může ohřát až na 18 °C. Od podzimu do jara obsahuje voda velmi mnoho kyslíku a díky tomu, že dno je v proudu převážně štěrkovité, takže působí jako filtr, je do značné míry tak čistá, že je vidět dno. Z unášeného písku se vytvářejí v poněkud klidnějších úsecích lavice. Hluboké tůně se střídají s mělkými zónami. V zátočinách říčky se na vnějších stranách, sklonech vystavených nárazům proudu, vytvářejí hluboká podemletá místa a na nechráněných vnitřních stranách za ohyby říčky vznikají pásma mělčin. Tady se usazuje bohatá vegetace, která poskytuje potravu bezpočtu malých živočichů a při svém rozpadu na podzim vytváří výživnou vrstvu bahna a tím novou živnou půdu.
Kromě lipana podhorního se zde vyskytuje pstruh potočí, pstruh duhový, siven americký, dále ještě mník jednovousý, střevle, mřenka, vranka a občas i štika, jelec jesen a jelec tloušť.
Znaky lipanového pásma:
Střídavé a však již nikoli divoké proudění. Čistá voda, která ještě umožňuje dohlédnout na dno. Teplota vody mezi 4 -18°C. Dno převážně štěrkovité až písčité, pokryté jednotlivými většími kameny a pískovými nánosy, uloženými v klidných úsecích. Bohatý rostlinný život a široké spektrum vodních živočich
PARMOVÉ PÁSMO
Parmovým pásmem začíná výskyt kaprovitých ryb. Z říčky se stala řeka, která plyne ve svém zřetelně vymezeném korytu se dnem silně kolísajícím mezi hlubokými a mělkými úseky stejnoměrně, ale s relativně silným prouděním, na pokraji vrchoviny, údolíminebo rovinou. Tvoří se ještě jednotlivé víry u překážek a výtoně na nárazových svazích v zátočinách. Divoké peřeje a kaskády jsou však již vzácnější. Štěrkopískovité dno je stále v pohybu a na příhodných místech se tvoří pískové lavice, které mohou ležet dokonce na příč toku. Také okolí naznačuje, že řeka zanechala pohoří za sebou, břehy jsou lemovány loukami, pastvinami a lesy. V blízkosti břehů a v zátokách se tvoří usazením bohaté vegetace široké zóny bahna. Vyskytují se tu nánosy pro rákos a sítinu, popřípadě lekníny a ostatní rostliny s plovoucími listy, zatím co v proudu vlají vodní mor a říční rdest. Obsah kyslíku ve vodě silně kolísá. Při nízkých teplotách a na úsecích se silným pohybem hladiny je vysoký, v oblastech sídlišť s příslušně velkým přívodem škodlivin je značně menší. Letní teplota vody stoupá až k 20°C.
Kromě parmy zde nalezneme bolena, tlouště, ostroretku,štiku,okouna,mníka ale už i kapra spolu s bílou rybou.
Znaky parmového pásma:
Zřetelně vymezené řečiště se střídavou hloubkou a mělkými úseky. Stejnoměrný mírnější spád probíhající podél vysočiny. Silnější proudění při kolísajícím, celkově ale vysokém obsahu kyslíku. Dno štěrkovité až písčité. Čirost vody omezena vlivem většího množství kalu, na mnoha úsecích není již dno viditelné.
CEJNOVÉ PÁSMO
Řeka, která se mezitím četnými přítoky zvětšila a tvoří již veletok, dosáhla nyní své největší šíře. Vzdálenost mezi břehy může činit až několik set metrů. Je doprovázena několika bočními toky a starými rameny. Pod hlavním proudem je dno písčité, jinak je bahnité a mezi hladinou a hlubokou zónou může být teplota vody rozdílná, u hladiny a na mělčině v létě výrazně přes 20°C. Vlivem bahna, bohatého planktonu a velikého množství zanesených škodlivin je voda kalná a v blízkosti dna neobsahuje příliš mnoho kyslíku, avšak v horních vrstvách podle pohybu hladiny je jeho množství díky vplavovanému kyslíku dostatečné. Je však bohaté na potravu a poskytuje životní prostora potravu velkému množství organismů, rostlin a ryb. Břehy mnoha toků jsou lemovány zpevněnými hrázemi, zasahujícími daleko do vody, v jejichž zákrytu se vytvářejí tišiny. V nich se zachycuje, podobně jako v postranních ramenech, bohatá vegetace z rostlin.
Stará ramena se svou téměř stojatou vodou skýtají podobné podmínky jako jezera v nížinách. Potopené stromy, bujná vegetace ve vodě a na březích se často mění na stále houstnoucí džungli, která poskytuje rybám tohoto pásma dobré životní podmínky. Zejména velcí dravci jako štika a sumec tu nacházejí ideální úkryty, ze kterých vyrážejí, aby si z hejn mladých rybek vybrali svou kořist.
Kromě cejnů, cejnků a kaprů tu žijí perlíni ostrobřiší, plotice, líni, karasi. Dále ouklej, hrouzek, ježdík, tloušť atd. Z dravých ryb pak štika, sumec, candát, bolen, okoun a úhoři.
Znaky cejnového pásma:
Voda dosáhla své největší rozlohy. Pomalu tekoucí, teplá a kalná voda, málo průhledná. Dno je v proudu písčité jinak bahnité. V klidových zónách bohatá vegetace a bohatý výskyt živočichů, sloužící za potravu. Zarybnění je velmi bohaté na všechny druhy včetně dravých ryb kromě lososovitých.
"
"